„V úterý jsem se doma vzbudil ještě normálně. Než jsem se oblékl a dal se trochu dokupy, nezapomněl jsem se napít vína, které zůstalo od večera nedopité. Dopil jsem víno z PET-ky a koukal na poslední peníze, které jsem měl. Už bylo vlastně stejně rozhodnuto předem, co s nimi udělám. Vždyť do krámku je to jen pár kroků… Nákup byl rychlý. Lahvička Vodečky.“ Vašek, 50 let
Toto jsou slova Vaška, mého pacienta, který ve svých padesáti letech podstoupil komplexní protialkoholní léčbu. Jeho myšlenky, pocity a názory Vás budou provázet slovy mými.
Možná tuším, co si říkáte. Že vám se to ještě nestalo. Ještě nepřišlo ráno, které by bylo něčím podobné tomu, které popisuje Vašek. Možná se vám ale začala v hlavě točit kolečka myšlenek… Opravdu nebylo ráno, kdy by vám malý „vyprošťovák“ docela pomohl? Míváte během dne ve vypjatějších situacích chuť na alkohol? Možná se sami sebe ptáte, co to znamená? Měli byste se jít léčit? Nebo aspoň vyhledat radu odborníka? A je to vůbec nutné, když nejste závislý?
Snad vám těchto pár slov pomůže k rozpoznání pravdy. Co je vlastně závislost na alkoholu a jste již na alkoholu závislý?
„Alkohol mě zcela ovládl a já nebyl schopen přestat. Každý den jsem na něm byl závislý a pomoc jsem odmítal. Když alkohol nebyl, bylo zle. Pocení, třes rukou, nespavost, mžitky před očima, až do halucinací. Jak jsem si dal dávku alkoholu, bylo to v pořádku. V posledních chvílích už jsem ani nejedl, jenom chlastal. Bílé víno, nejméně 2 litry denně, když byly peníze, vodku. Ke snídani, k obědu, k večeři.“
Jak se projevuje závislost na alkoholu?
Při soustavném a dlouhodobém užívání alkoholických nápojů (včetně piva) se postupně vytváří závislost na alkoholu. Je to způsobeno tím, že alkohol má charakter drogy. Nejdříve vzniká na alkoholu závislost psychická, postupem času a zvyšováním množství požitého alkoholu vzniká i závislost fyzická – somatická. Psychická závislost se projevuje příjemnými pocity po požití alkoholu, dobrou náladou, zvýšeným sebevědomím či polevením našich zábran. V souvislosti s fyzickou závislostí mluvíme o různých tělesných potížích, např. o poškození jater, o potížích se slinivkou nebo o poškození periferních nervů.
„Mám to pod kontrolou… Kolikrát jste již tato slova slyšeli? Kolikrát tato krátká věta zazněla a kolikrát ona míněná „kontrola“ selhala? Nejde o to, přiznat to světu. Oni to nedokážou přiznat sobě. Nedokážou přiznat sami sobě, že jsou alkoholici. A že mají velký problém a ten problém není nic a nikdo jiný, než oni sami.“
Jak se diagnostikuje alkoholismus?
Americký doktor Benjamin Rush poprvé v roce 1774 popsal alkoholismus jako „nemoc vůle“. Dnes jsou pro určení diagnózy závislosti na alkoholu potřebná tato kritéria. Během posledního roku by se měly vyskytovat 3 a více z následujících charakteristik (zjednodušená verze pro účely tohoto textu):
1. silná touha nebo jistý druh puzení k požívání alkoholu
2. potíže v kontrole pití alkoholu i v množství požívaného alkoholu; člověk má sníženou schopnost dostatečně kontrolovat začátek i ukončení požívání alkoholu
3. při vynechání pití alkoholického nápoje se objevují odvykací (abstinenční) potíže, nejdříve psychické, následně tělesné
4. k tomu, aby člověk dosáhl vytouženého účinku alkoholu (např. dobrou náladu, úlevu od stresů…), potřebuje v první fázi alkoholismu menší množství alkoholu; postupem času však musí dávky a množství alkoholu zvyšovat, aby dosáhl stejný účinek
5. člověk postupně začíná zanedbávat své zájmy a potěšení v prospěch konzumace alkoholu, prodlužuje se čas konzumování alkoholu nebo zotavování se z jeho následků
6. člověk nadále pokračuje v požívání alkoholu, přestože se u něj projevují známky poškození organizmu (játra, nervy, mozek atd.)
„Probudil jsem se. Nevím kdy, nevím kde. Nade mnou na stopě svítila zářivka. Chtěl jsem se pohnout, ale šlo to nějak divně. Co to je? Kde to jsem? Na ruce jsem měl kožený řemen, to samý na noze. Malá místnost, na okně mříže, dveře bez kliky…“
Jak začíná alkoholismus?
Zkusme se na závislost na alkoholu podívat ještě trošku jinak. V úplně první fázi alkoholismu, tzv. počáteční fázi, má pití alkoholu společenský motiv, alkohol nám přináší dobrou náladu, odbourává i stydlivost a přináší nám úlevu od každodenních stresů. Zpočátku je pití skutečně jen příležitostné, postupem času je pravidelnější. Většinou u nás nedochází k opilosti, jen už k zmíněné dobré a uvolněné náladě, snášenlivost alkoholu se zvyšuje.
Ve druhé, tzv. varovné fázi, se u nás začíná projevovat vazba na alkohol, začínáme alkohol potřebovat a není podstatné, jaký alkohol máme k dispozici, protože alkohol se stává nutnou součástí našeho života. Nepijeme pro dobrou náladu, pijeme proto, abychom se opili.
Třetí fáze se nazývá rozhodující. V této fázi si začínáme vytvářet složitý systém argumentů a zdůvodnění, proč vlastně pijeme, ztrácíme nad požíváním alkoholu kontrolu, snižuje se nám tolerance – pro dosažení opilosti nám stačí menší množství alkoholu, než tomu bylo doposavad a máme potřebu pít alkohol jak ráno, tak i přes den.
V konečné fázi alkoholu požíváme alkoholické nápoje v kteroukoliv denní dobu, protože bez alkoholu nedokážeme být, často se u nás objevují různé psychické potíže, mění se naše osobnost.
„Pomalu jsem se znovu učil jíst normální jídla. V poslední době se můj jídelníček sestával jenom z bílého vína zapíjeného vodkou. Moje tělo se pomaličku vzpamatovávalo, no pocení a třes, to tu bylo pořád. Než jsem dopravil lžíci polévky do pusy, dvakrát se mi vylila zpátky do talíře…“
Máte problém s alkoholem nebo bez něj?
Ještě pořád nevíte, jestli máte s alkoholem problém? Tak se zkuste zamyslet, jestli máte problém bez něj. Jestli dokážete mluvit před větším množstvím lidí bez toho, abyste se alkoholem posilnil. Jestli potřebujete „panáka“ na kuráž, když si chcete s partnerem vážně promluvit. Jestli usnete večer bez „skleničky“ vína nebo whisky. Jestli se po oslavě narozenin „léčíte“ déle, než jedno dopoledne. Jestli to jediné, na co se po práci těšíte, je váš oblíbený alkoholický nápoj.
„Někde ve Vašem životě se stala chyba. Chyba, o které možná ani sami nevíte. Možná už v dětství. Jde o to na ní přijít, najít důvod a najít spouštěč – proč se člověk obrátil na svého „kamaráda“ alkohol. Dětství, partnerské vztahy, prostředí, finance, styl života… Je chyba, když držíte něco v sobě. Když to zůstane pod pokličkou, je to špatně. Musíte tu pokličku zvednout a pustit to ven. Přestat se bát a nestydět se. I když jsou to někdy příšerně hnusný věci…“
Vašek již 8 let abstinuje. Sice by se mohlo zdát, že se k léčbě dostal náhodou, není to tak. Selhal mu mozek, neměl v těle potřebné živiny a minerály. Odborníci – lékaři, sestry, psychologové – byli, naštěstí, připraveni. Neváhejte dlouho, může vás to stát to nejcennější, co máte…
Mgr. Terézia Gubová, psycholožka, Krajská nemocnice Liberec